Z Dolní Lužice:Před 60 lety byla v Chotěbuzi založena první dolnolužickosrbská vyšší škola.
Publikováno: 2.12.2012
Ta je dnes známa pod názvem Dolnolužickosrbské gymnázium. Mezi původními učiteli však nebyl žádný Dolnolužický Srb; od 1. září 1952 zde vyučovalo šest pedagogů, kteří pocházeli z Horní Lužice a ještě první maturitu museli studenti skládat v horní lužické srbštině. Nyní ovládá dolní lužickou srbštinu 25 z 57 zdejších učitelů. Předseda braniborské vlády Matthias Platzeck (SPD) sepsal u příležitosti výročí školy gratulační dopis, v němž mj. zdůraznil: „Každoročně vymírá několik jazyků a kultur… Dolnolužickosrbské gymnázium už 60 let dokazuje, že se tomuto procesu dá úspěšně bránit.“ Oslav se zúčastnili současní i bývalí studenti, pedagogové, zástupci Domowiny i jazykového centra Witaj. Nejsledovanějším hostem byla braniborská ministryně školství Martina Münchová. Zdůraznila, že Srbské gymnázium je důležitou institucí, která pomáhá udržovat srbskou řeč, kulturu a identitu. Přítomné vyzvala k užívání srbštiny v běžném životě. Tak si k ní mladí najdou cestu. Někdejší student, Juro Gera, prohlásil, že na srbské školství můžeme být hrdi. K ministryni školství pronesl, že by bylo vhodné lépe uvážit chystané změny ve výuce. Tím si vysloužil mohutný aplaus. Na oslavách účinkovaly školní i lidové soubory. Mnozí z bývalých absolventů i pedagogů se viděli poprvé od maturity. Mateřštinou prvních absolventů Dolnosrbského gymnázia byla sice srbština, ale na půdě školy zjišťovali, že se vlastně učí „jinou“ řeč. V běžném životě totiž mluvili nejrůznějšími nářečími. Dnešní začínající studenti často znají pouze základy jazyka. S nimi se seznámili prostřednictvím projektu Witaj. Na gymnáziu pak své jazykové znalosti rozvíjejí. Ani tak není situace idylická: chybějí prostředky na kvalitní učebnice, nízká je hodinová dotace dolnolužické srbštiny a není možné přijmout více srbských pedagogů. Vzhledem k neustálým úsporným opatřením braniborské vlády nelze zlepšení očekávat. Přesto je gymnázium jednou z nejaktivnějších srbských institucí. Ve volném čase se studenti se svými pedagogy věnují tradicím jako je malování kraslic, łapanje kokota nebo schadowanka. Tak nejlépe získají povědomí o své řeči, kultuře a identitě. Po maturitě již žádná srbština není. Pozitivní je, že někteří absolventi odcházejí studovat sorabistiku do Lipska, aby mohli svou řeč předávat dalším generacím