100. výročí založení Domowiny – oslavy v Praze 1. července 2012
Publikováno: 3.7.2012
Lužičtí Srbové, jejichž počet dnes odhadujeme na zhruba 60 000 osob, obývají území Lužice, rozdělené do německých spolkových států států Saska a Braniborska. Představují poslední zbytek tamního původního slovanského obyvatelstva (slovanské kmeny sídlily v rozlehlé oblasti zhruba mezi Labem a Odrou), který nebyl po středověké německé expanzi poněmčen. V dějinách se jim nikdy nepodařilo dosáhnout národní samostatnosti, a proto pro ně mělo značný význam upevnění národního vědomí a spolkového hnutí v rámci historické země Lužice. K jednomu z nejdůležitějších mezníků v lužickosrbských dějinách došlo 13. října 1912, kdy byla ve městě Wojerecy (něm. Hoyerswerda) jako vrcholný svaz lužickosrbských spolků a sdružení založena Domowina. V roce 1937 byla organizace nacisty zakázána a byl jí zabaven i veškerý majetek. K jejímu obnovení pak došlo bezprostředně po válce 10. května 1945 v obci Chrósćicy (něm. Crostwitz). I v době NDR byla Domowina hlavní organizací, jež hájila zájmy Lužických Srbů, přestože byla pod silnou kontrolou strany SED. Od devadesátých let 20. století je opět samostatným vrcholným svazem Lužických Srbů a lužickosrbských spolků. Předsedy Domowiny byli např. Arnošt Bart, Pawoł Nedo, Kurt Krjeńc, Jurij Grós, Jakub Brankačk nebo Jan Nuk, dnes stojí v jejím čele Dawid Statnik (*1983).
Domowina v současnosti sdružuje pět žup (župa Běła Woda / Niska, župa Dolní Lužice, župa „Handrij Zejler" Wojerecy, župa „Jan Arnošt Smoler" Budyšín, župa „Michał Hórnik" Kamenec) a vedle toho ještě řadu dalších lužickosrbských spolků. Domowinu řídí 26 volených členů předsednictva, v jejichž čele stojí předseda. Sídlo Domowiny se nachází v Srbském domě v Budyšíně.
Sté výročí svého založení, které si organizace v roce 2012 připomíná, patří proto k nejdůležitějším výročím pro lužickosrbský národ. Po celý rok v srbské Lužici i mimo ni probíhají nejrůznější kulturní a naučné akce, které připomínají záslužnou činnost této vrcholné instituce lužickosrbského národa. Lužičtí Srbové a zejména Domowina mají tradičně velmi intenzivní styky s českým národem, hlavně pak se Společností přátel Lužice. Proto také jedna z důležitých oslav výročí proběhla 1. července 2012 ve Valdštejnské zahradě v Praze 1. Bylo uvedeno Oratorium Nalěćo (Jaro), dílo jednoho z nejvýznamnějších lužickosrbských skladatelů Korly Awgusta Kocora (1822-1904) na slova básníka Handrije Zejlera (1804-1872). Vystoupili sólisté Susanne Thielemannojc (soprán), Tanja Donatec (alt), André Khamasmie (tenor) a Jörg Hempel (bas), dále sbor Lužickosrbského národního souboru z Budyšína společně s dalšími lužickosrbskými pěveckými soubory (Bratrowstwo, Budyšin, Lipa a Meja). Účinkoval orchestr Sinfonietta Dresden, dirigovala Judit Kubicec, Lužická Srbka z Budyšína. Po skončení koncertu následovalo přátelské setkání s Lužickými Srby a občerstvení v prostorách Lužického semináře na Malé Straně.
2. července 2012
doc. PhDr. Petr Kaleta, PhD.
předseda Společnosti přátel Lužice