Lužice trochu jinak:
Publikováno: 4.9.2015
Více než tucet nových jezer a neobvyklá krajina proměněná v turistický a přírodní ráj - to je Lužická jezerní krajina. Kdo hledá rozmanitost a zábavu, pohodu a klid, musí navštívit Lužici. Region je rájem pro cyklisty a in-line bruslaře každého věku. Na nově vybudovaných asfaltových cestách můžete své duši dopřát volnosti.
Užijte si na suchu či ve vodě, nechte se nadchnout a překvapit monumenty Lužické průmyslové kultury, poznejte živoucí tradice a obyčeje Lužických Srbů, v těchto superlativech popisuje útlá brožurka v češtině region Lausitzer Seenland. A dlužno dodat, že nelže.Muzejní Lesní železnici, největší středoevropský park v anglickém střihu, či úchvatný železniční most přes řeku Nisu, který se teprve nedávno přeměnil v cyklostezku, i to najdete v Lužici,konkrétně v malebném lázeňském městečku Bad Muskau, ležícím na německo-polských hranicích.
Bad Muskau (hornolužickosrbsky Mužakow)leží na levém břehu řeky Nisy, která zdetvoří hranici mezi Německem a Polskem.
Železniční trať do Bad Muskau, naposledy označená v jízdním řádu pod č. 365 (Stary Raduszec - Leknica - Bad Muskau), byla uvedena do provozu 15. 6. 1898. Spolu s ní byl tehdy otevřen i nový, 168 metrů dlouhý most
přes řeku Nisu, spojující Bad Muskau na německé straně s městem Leknice na straně polské.
Na informačním panelu v Bad Muskau je uvedeno, že vzhledem ke klenutí oblouků šlo o „pravý klenot
na trase". Přes most jezdily i nákladní vlaky, zajišťující přepravu uhlí (a obsluhu deseti uhelných dolů) a cihel (v
okolí Bad Muskau bývalo mnoho cihelen a skláren). Během druhé světové války došlo ale k silnému poškození mostu a doprava přes něj proto byla zastavena. Provoz na zbývajícím úseku tratě byl však po roce 1947 obnoven, osobní vlaky tady jezdily až do roku 1996. V době průmyslové recese v devadesátých letech
došlo k postupnému redukování nákladní přepravy, která byla v roce 2000 zastavena.Nakonec, v roce 2006, došlo i k úplné likvidaci železniční tratě. Most přes řeku Nisu je tak jediným žijícím pamětníkem tratě Stary Raduszec -Leknica - Bad Muskau.Bad Muskau je také konečnou stanicí lesní železnice vedoucí z Weisswasseru. Kvůli rostoucí nákladní přepravě na konci 20. století nechal majitel panství Muskau spojit své prů-
myslové podniky úzkokolejnou železnicí, ta v krátké době dosáhla úctyhodné délky 80 km. Díky ní dnes v okolí Bad Muskau můžeme obdivovat i průmyslovou lesní železnici.V roce 1951 se podnik s názvem „Lesní železniční
dráha Muskau" stal součástí německé říšské dráhy. Tento stav trval až do roku 1978, kdy byla lesní železnice zrušena. Díky cihelně ve Weisswasseru, která převzala zbytek tratě o délce cca 12 km, byl provoz zachován
a udržován až do roku 1991. Provoz byl nakonec nejen zachován, ale na některých úsecích i znovu obnoven - od roku 1995 tak jezdí vlaky například až do Lázní Muskau (Bad Muskau). Lesní železnicí se tak dnes
můžete svézt z nádraží Teichstrasse v Bílé Vodě (Weisswasser) jak do 4 kilometry vzdáleného největšího parku rododendronů a azalek v Německu (Kromlau), tak i do sedm kilometrů vzdáleného lázeňského městečka -
města parků - Lázní Muskau (Bad Muskau).V okolí Bad Muskau najdeme také více než tucet nových jezer,
které údajně tvoří největší vodní plochu v Evropě. Měsíční krajina v Lužici se nyní mění v zemi „tisíců jezer", zaplavením dřívějších důlních jam vzniká největší lidskou rukou vytvořený vodní svět. Zatopením bývalých
povrchových dolů se rodí nová rekreační oblast v Evropě.Nejstarší jezero Senftenberg See bylo založeno v roce
1973 a vzniklo zaplavením a rekultivací hnědouhelného dolu Niemtsch (kolem jezera vede cyklostezka dlouhá 17 km). Bývalé hnědouhelné doly se tak postupně mění v nové vodní plochy, které se do roku 2020 stanou součástí Lužické oblasti jezer.V centrální oblasti Lužice poté vznikne na sebe navazující „řetězec jezer" o vodní ploše přibližně 5500 ha. Michael Mareš Obzor č.16