Zemřel mons. Šindar
Publikováno: 18.9.2013
Nedlouho po svých osmdesátinách zemřel dlouholetý tišnovský děkan a přední moravský znalec dějiny a kultury Lužických Srbů Mons. Josef Šindar. S jeho příspěvky k problematice Lužice se mohli seznámit čtenáři Česko-lužického věstníku, ale i Katolického týdeníku a Teologických listů nebo v rámci překladatelských počinů opírající se o aktivní znalost horní lužické srbštiny a přátelské kontakty s mnoha Lužickými Srby.
Rodák z jihomoravských Lužic (nar. 29. března 1933) byl v r. 1960 vysvěcen v Litoměřicích na římskokatolického kněze a od r. 1979 působil v západomoravském Tišnově, kde se záhy stal děkanem. Do jeho správy náležel i farní chrám v nedalekém Předklášteří, součást areálu cisterciáckého kláštera Porta coeli, kde obnovily řeholní život na počátku 20. století cisterciačky z Mařídolu na Lužici, mezi nimiž byla celá řada Lužických Srbek. I tato skutečnost jistě ovlivnila jeho hluboký zájem o Lužické Srby a o jejich osud. Šindarovy kontakty s Lužicí zintenzívněly po r. 1989, po uvolnění politické situace a s obnovou řeholního života v Portě coeli, k níž po pádu komunistického režimu došlo.
Historickým peripetiím v životě zdejšího cisterciáckého konventu je věnována jedna z expozic Podhoráckého muzea, které sídlí v areálu kláštera, v budově bývalého proboštství, a kde byl pan děkan Šindar častým hostem a účastníkem všech lužickosrbských aktivit, výstav a konferencí. Na konferenci spojené s výstavou Lužičtí Srbové v Německu (2006) pronesl referát o Společnosti sv. Cyrila a Metoděje, který byl publikován ve Sborníku Muzea Brněnska 2007. Katolické Towarstwo Cyrila a Metoda na Lužici vydává náboženskou a popularizační literaturu a od svého založení v r. 1893 udržovalo spojení se slovanským světem.
V rámci svých publikačních aktivit sledoval aktuální dění na Lužici a informoval o něm českého čtenáře. V Katolickém týdeníku 2001 uveřejnil rozsáhlý článek Lužičtí Srbové volají SOS o problémech ve spojitosti se společenskou situací a s postupující asimilací, v Teologických listech 2007/2 recenzoval nové vydání Bible (Swjate pismo Stareho a Noweho zakonja), které pro lužické katolíky připravil Mons. M. Salowski. Pro Katolický týdeník 2011 napsal rozsáhlý příspěvek o pohnutém životě a beatifikaci Alojse Andrického (Chodil po rukou i v Dachau...). Portál české literatury také uvádí, že se věnoval editorské a překladatelské práci a jako vydavatel realizoval celou řadu drobných tisků bibliofilských kvalit, které však ve veřejných knihovních fondech absentují. Jako poslední vydal překlad cyrilometodějského dramatu Morava volá od klasika lužickosrbské literatury Józefa Nowaka.
V kraji na úpatí Vysočiny, kde působil v pastoraci a později žil na odpočinku, se vlastní přednáškovou činností snažil popularizovat dějiny a kulturu Lužických Srbů. V únoru loňského roku uskutečnil přednášku Witajće v Serbach v Lomnici u Tišnova, kterou v sále orlovny uspořádalo místní farní společenství. Vyznal se v ní z lásky ke kraji a lidem, jež se mu zapsali do paměti i srdce. Ještě v dubnu letošního roku vystoupil na besedě ve Křtinách nedaleko Brna, aby pohovořil o cyrilometodějské úctě u Lužických Srbů v návaznosti na oslavy 1 150. jubilea příchodu slovanských věrozvěstů na Moravu.
Poslední léta života strávil Mons. J. Šindar v Domově sv. Alžběty na Žernůvce nedaleko Tišnova. V roce 2007 mu brněnský biskup Vojtěch Cikrle udělil za obětavou kněžskou službu medaili sv. Petra a Pavla a v letošním roce u příležitosti osmdesátin obdržel medaili sv. Cyrila a Metoděje. Na Žernůvce po krátké nemoci zemřel dne 17. září 2013. Odešel přední znalec lužickosrbské historie, kultury a jazyka a jejich agilní propagátor v moravském prostředí. Svou sorabistickou knihovnu odkázal Mons. J. Šindar Společnosti přátel Lužice a po jejím zpracování bude možno jistě šíře a detailněji zhodnotit jeho podíl na rozvoji česko-lužické vzájemnosti.
Miroslav Válka
